69. sjezd SL, z hlavního projevu Bernda Posselta,

20.5.2018

Neděle 20. května 2018 v Augsburgu

Vážený pane premiére, drahý patrone, drahý Markusi, vážená paní předsedkyně zemského parlamentu, vážený pane velvyslanče, vážená paní generální konzulko, vážení členové bavorské vlády, poslanci Bavorského zemského sněmu, Německého spolkového sněmu, městských rad. Zdravím také starosty a patronátní starosty. Vážení hosté a přátelé, krajané z České republiky, vysoké duchovenstvo. Jsem velmi rád, že jste sem přišli v tak velkém počtu do Schwabenhalle. Dříve, v impozantním obřadu, jsme opět slyšeli zvon Jihlava. Vzpomínám si na nesčetné sudetoněmecké dny, kdy jsme slyšeli tento zvon a mysleli jsme, že tento zvon na místě nikdy neuslyšíme. Že se nikdy do Jihlavy, nebo jinam do českých zemí, nebudeme moci vrátit. Železná opona nás oddělila.

Český ministr kultury, Daniel Herman, řekl před dvěma lety, ve svém působivém projevu na hlavním shromáždění, že když se díval jako mladý muž na Šumavě z východní strany a slyšel zvony z Bavorska, myslel si „tam jsou nyní naši ,sudetoněmečtí´ krajané". Na druhou stranu jsme, mnozí příslušníci poválečné generace, zažili, že jsme chodili s našimi rodiči a prarodiči každoročně ve východním Bavorsku na hranice. Rodiče a prarodiče řekli: „Tam je ta nádherná země Čechy, nádherná země Morava, překrásná země rakouské Slezsko nebo ,sudetské´  Slezsko, odkud pocházíme. Doufejme, že jednoho dne budete moci vidět tuto nádhernou zemi na vlastní oči“. Dnes můžeme díky statečnosti českého lidu a ostatních národů za železnou oponou, ale také díky těm, kteří nikdy nepřestali věřit ve svobodu a znovusjednocení, jako byli naši velcí patroni Alfonso Goppel, Franz Josef Strauss a mnozí další. Díky všem těm, kteří podporovali sjednocení Německa a Evropy, je tento středoevropský prostor opět svobodný. Roste společně. Vždycky jsem říkal, že Bavorsko a Česká republika, Bavorsko a české země jsou dvě srdeční komory Evropy, které byly uměle rozděleny a nyní rostou opět společně. Nemůžeme za to nikdy přestat děkovat Bohu.

Děkujeme Bohu při tomto svátku Letnic. Letnice jsou svátek jednoty, lásky, smíření a porozumění. Přestože se na nich mluví všemi jazyky, všechny sjednocují. Letnice nás přivádí v křesťanském duchu dohromady, to je pravděpodobně důvod, proč se nejstarší generace po vyhnání usnesla v křesťanském a evropském duchu, aby se toto velké „sudetoněmecké“ setkání s evropským zaměřením organizovalo jako letniční setkání. Vážení spoluobčané, všichni znáte staré rčení které říká: „Ďábel nespí“. Ďábel nespí ani dnes. Ďábel je dobře známý - a opat Zasche, jak to řekl v severních Čechách velmi působivě ve svém kázání - že rozkol, rozdělování lidí bohužel stále probíhá i dnes.  Ti, co rozdělují jsou na naší stráně, jsou na české straně a na mnoha dalších místech. Ale my, v naší naprosté většině, jsme odhodláni pokračovat v hledání způsobů, jak navzájem „jít dál.“

Vážení spoluobčané, odpůrci v tuto chvíli  - protože přede mnou stojí sklenice vody – jsou něčím jako bouře ve sklenici vody. U „sudetských“ Němců, v některých médiích, v některých kruzích. Proto jsem šťastný, že je dnes mezi námi mnoho českých hostů a poprvé i velvyslanec České republiky. To je jasné znamení. Děkujeme vám za to.

Jsou média a lidé, kteří se mě zeptali: začíná znovu konfrontace? Začíná znovu obětní tanec – „sudetští“ Němci to chtějí, jiní křičí „ne"? Ostatní chtějí, aby „sudetští“ Němci křičeli nebo šeptali „ne"? Byl jsem požádán o odpověď. Drazí krajané, říkám velmi jasně: konfrontace nezačíná. Prošli jsme úspěšnou cestou porozumění v posledních desetiletích, ale především v posledních letech, proti mnoha odporům, s trpělivostí a houževnatostí. Hovořím zde jako mluvčí této etnické skupiny: Nechceme tuto cestu opustit a vyzývám ostatní, neopouštět tuto cestu. Chceme pokračovat na cestě k lepší evropské budoucnosti.

Náš krajanský opat řekl něco, co je hluboké, pravdivé a správné. Řekl, že to, co ďábel přináší lidem, je především egoismus. Žijeme ve společnosti s neuvěřitelnými egoismy. Říká se nám znovu a znovu, že ten, kdo není sobecký, je hloupý. Ale hloupý je egoista, protože egoista nakonec zraní sám sebe nejvíce. Dlouhodobě i střednědobě. I když má v krátké době výhodu. A kolektivní forma egoismu je nacionalismus. A nacionalismus je jednou z největších hloupostí, které lidstvo vytvořilo. Dnes zažíváme, že tento nacionalismus a národní populismus opět zvedá hlavu. Jako levicový populismus, jako pravicový populismus, v různých extrémních stranách, aktivitách a hnutích. Vážení spoluobčané, jsme rozhodnuti, pokud jde o „nikdy více“ (vyhánění a válku), vynaložit všechny síly na usmířenou střední Evropu, fungující sjednocenou Evropu, to je naše historická odpovědnost. Řekl jsem to při otevření nové velké výstavy „Sudetoněmecké“ rady, která byla navržena speciálně Christou Naaß, v Augsburgské radnici: My „sudetští“ Němci jsme přinesli nejen kostky cukru, vynalezli Porsche a kalhotky, ale i evropskou integraci ve formě Panevropského hnutí. To pochází ze srdce Evropy, je součástí srdce Evropy, a proto je to náš příspěvek ke koexistenci národů ve sjednocené Evropě. 

Za tři dny vzpomínáme 400. výročí pražské defenestrace. Jak je dobře známo, tato pražská defenestrace přinesla třicetiletou válku, která vedla k depopulaci střední Evropy. Poté trvalo sto let našim dvěma jazykovým skupinám v českých zemích, ale i národům střední Evropy a Evropy, aby znovu získaly svou starou sílu a produktivitu. Bylo to nepředstavitelné ničení a fanatizmus mezi různými konfesemi. Dokonce i tehdy bylo náboženství zneužíváno, nebylo to náboženství, které se rozštěpilo, ale bylo zneužito vládci, aby využili lid pro své výhody. Tento pražský příklad je, jako žádný jiný, vhodný k objasnění absurdních národnostních a nacionalistických stereotypů. V 19. století byla tato událost retrospektivně naplněna nacionalismem. Jak víte, a jako ví každý kdo zná historii, dva císařští radové, kteří byli vyhozeni na Pražském hradě z okna při druhé pražské defenestraci, Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z  Chlumu a Košumberka, byli českého původu. Vůdce českých pánů, povstalců, jehož jméno je Heinrich Matthias von Thurn, byl německého původu. Později se obrátil. Nešlo tu o boj Čechů proti Němcům, a nebyl to ani boj katolíků proti protestantům, byl to boj o majetky proti majitelům. Bylo to mnohokrát v historii a na mnoha místech. Mohu tedy jednoznačně říci jednu věc: Nemá smysl upravovat historii podle národních stereotypů. My „sudetští“ Němci a Češi s naší nadnárodní historií jsme se stali ztroskotanci stereotypů. Proto nacionalisté už nemají tak snadné hry, když pracují se svými šablonami a zcela absurdními ideologickými konstrukty.

To ale můžeme překonat pouze pomocí pevných základních hodnot. My „sudetští“ Němci jsme hluboce křesťansky ovlivněnou etnickou skupinou. Víme, že je důležité oddělení církve a státu. Stojíme na pevném kulturním a historickém základu 1500 let křesťanského Západu, jehož srdcem jsme byli nejen v době císaře Karla IV., ale stále, nějakým způsobem, i dnes. Proto, drahý Markusi, drahý patrone, chci Vám a Bavorské zemské vládě srdečně poděkovat za jasný závazek ke kříži. Kříž nepotřebuje Evropu, ale Evropa potřebuje kříž.

Musíme si uvědomit, že sousedství je stále velmi důležité. Patřím společně s Christianem Schmidem, který je dnes bohužel nemocný, k zakladatelům Česko-německého diskusního fóra (ČNDF) před 20 lety, které tehdy zavedly obě vlády. V té době tam byla také Barbara Stammová. Pamatuji si toho hodně, co jsme tam  společně udělali. Za dvacet let jsme s Vámi, drahý Libore Roučku, s drahou Kristinou Larischovou z české strany, byli motorem komunikačního procesu v ČNDF. Proto bych rád řekl, že je důležité pokračovat v upevňování sousedství. Byli jsme tázáni: Pokud je nyní evropská jednota, a Česká republika je v EU deset a půl roku, je ještě třeba se starat o EU? Ano, milí krajané! Každému je dobře, pokud je sousedovi dobře. Pokud sousedovi hoří dům, nedívejte se na něj s posměchem, ale pomozte při hašení a odstranění následků. Nejen proto, abyste zastavili šíření požáru na vlastní střechu. Dobré sousedství je důležitější než kdy jindy. Proto je bavorsko-česká sousedská politika důležitější, než kdy jindy. My „sudetští“ Němci jsme vždy byli jedním ze dvou národů českých zemí, jsme čtvrtým kmenem Bavorska. Drahý Markusi, jsme rozhodnuti pokračovat ve stavbě mostu, v zájmu Svobodného státu Bavorska, jako naší zastřešující země, ve svém vlastním zájmu, ale také v zájmu všech Evropanů a všech bavorských kmenů. Mostu, který spojuje to, co kdysi patřilo dohromady, a nyní, díky Bohu, opět roste společně.

Musíme však jasně říci jednu věc: stále existuje mnoho problémů. Mnoho věcí je velmi křehkých. V neposlední řadě bych chtěl vyčlenit jeden aspekt, drahá Irene Nováková, drahý Martine Dzingele. V České republice je mnoho krajanů z německé menšiny. Po desítky let obzvláště trpěli v komunismu a nacionalismu. Vy jste, jako krajané centrálního Německa, znovu opět svobodní, když padla železná opona. Je třeba přiznat, že jste byli hlavními oběťmi vývoje. Existuje velká „sudetoněmecká“ tradice - práce na evropském etnickém a menšinovém právu. Jednou bylo řečeno, a víte že jsem jejím vášnivým zastáncem, že Evropské unie je slepá k menšinám. Vyžaduje, aby se kandidátské země staraly o menšiny, ale je-li země členem, již nejsou kritéria pro menšinovou politiku. To je důvod, proč jsme jako „sudetoněmecký“ tým, s dalšími tradičně usazenými etnickými skupinami - to jsou v Německu Dánové, Frýsové, Srbové, Romové a další, prosazovali občanskou iniciativu „Minority Safepack". Spolu s OSN, Jižním Tyrolskem, které se velmi angažuje, mimo mnoho dalších společně také s Federálním svazem evropských národností. Shromáždili jsme miliony podpisů potřebné v EU. Děkuji za to také. Můžeme být velice hrdí na přínos nás „sudetských“ Němců. A teď očekávám, že se instituce Evropské unie opravdu dají do práce. Občané EU si přejí, aby byla konečně vytvořena evropská práva národnostních menšin a práva menšin. Je to také služba naší křesťanské tradici. Protože „to, co jste udělali nejmenším z mých bratrů, to jste udělali také mě". A „malý" neznamená nízký, ale slabý. Musíme se postavit za slabé, kteří byli tak dlouho zanedbáváni. V této Evropě žije 60 milionů lidí - např. Jižní Tyrolové, Baskové a Katalánci - příslušníci etnických skupin a tradičních menšin. Práce na jejich právech je jedním z našich velmi ústředních úkolů do budoucna.

Kultura a vlast jako základy míru - toto heslo jsme zvolili proto, že mír pro nás něco znamená, protože vlast pro nás něco znamená a protože kultura pro nás něco znamená. Mír je pro nás důležitý, protože jsme v naší historii viděli, jak je destruktivní válka. A dnes je více válek, než kdy jindy v historii. Vlast pro nás něco znamená. Otto von Habsburg kdysi řekl, že jen ten, kdo něco ztratil, ví, jakou to má hodnotu. Každý, kdo někdy hladověl, ví, jak důležitý může být kus chleba. Kdokoliv, kdo někdy žíznil, ví, jak může být cenný doušek vody. A mnozí z vás zažili, jako generace zkušeností,  vyhnání. Mnozí byli vyhnáni z vlasti, nebo jako my, seděli, viděli a poslouchali na velkých sjezdech vzpomínající na válku a vyhnání. A tady říkám zcela jasně: Je zřejmé, že každý, kdo to zažil, je obzvláště citlivý. Musíme bojovat všemožnými prostředky proti válce a vyhánění, které jsou celosvětovou pohromou. V budoucnu by právo na vlast mělo být základním zákonem evropského právního řádu. A světového.

Ale co to má společného s kulturou? Mnoho lidí si myslí, že kultura má jen zkrášlující funkci. Mnoho lidí se domnívá, že kultura je jako sgrafity - něco ošklivého. Ne vždy, ale často. Ale kultura je něco úplně jiného. Kultura je základem, na kterém je budována celá naše společnost a celý náš stát. Základem toho, že máme jako „sudetští“ Němci jasně slyšitelný hlas, že nám naslouchají, a že jsme přítomni v tak velkém počtu ve všech oblastech života - to je hlavní přednost „sudetských“ Němců, zasahovat do všeho, a budeme v tom pokračovat. Za to, že to můžeme tak úspěšně dělat, dlužíme hodně naší dávné kultuře, ve které jsme zakořeněni, a která stále žije. Letos máme rok Evropského kulturního dědictví. UNESCO nyní zavedlo ochranu nehmotného kulturního dědictví. Podle mého názoru, naši „sudetoněmeckou“ kulturu, která v neposlední řadě úzce souvisí s českou, nebo společnou česko-moravsko-slezskou kulturou, je třeba prohlásit za nehmotné kulturní dědictví UNESCO, a v tom apeluji na zemské vlády, spolkovou vládu a českou vládu. Možná můžeme zahájit společnou iniciativu na ochranu nehmotného kulturního dědictví. Již nyní se o naši kulturu staráme společně s našimi českými partnery a Bavorskem, nyní se jedná o podporu světové komunity. Aby to, co donesli naši předkové, žilo v budoucnosti, k tomu vyzýváme „sudetoněmecký“ sjezd.

Protože jsme zažili, co znamená být zcela zbaven práva volit, protože jsme byli také zbaveni všech práv a zažili oba totalitní systémy: byli pachateli a oběťmi - protože to vše víme z naší historie, nejsme již fanatičtí. Jsme imunní vůči fanatismu. Existuje jen jedna oblast, kde jsme fanatici: jsme fanatici lidských práv. Čím silnější jsou lidská práva, tím silnější jsou slabí. Proto závazek k lidským právům, navíc ke kultuře a k vlasti. Vlast definujeme jako otevřenou, ne uzavřenou, jejímž základem je nejen mír, ale také naše etnická skupina, která chce vytvářet dobrou evropskou budoucnost, společně s naší patronátní zemí Bavorskem. Chceme budoucnost ve smyslu naší staré hymny „Bůh žehná" a naší nové hymny „Bůh s Vámi". 

Bůh s tebou, Bavorsko, Bůh s naší etnickou skupinou, Bůh se „sudetským“ lidem!

http://www.sudeten.de/sudpresse/up/18_ST_Posselt_2018-05-20.pdf

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf